Viviane Tegan Nasmyth

Záujmy: Umění, skica, street art, hraní na kytaru, zbraně (hlavně nože), surfování, motorky, závodní auta, adrenalinové aktivity.

Charakter:

Hm, čím zajímavým by asi Viviane, takové křehké zrzaví stvoření mohlo uchytit vaši pozornost? Pokud ji postavíte vedle ostatních členů rodiny, celkem značně bude vybočovat poněkud drobným vzrůstem, díky čemuž spíš působí jako dorůstající puberťák než nejstarší dcera. Zanedbatelná výška, kvůli které musí často zaklánět hlavu, aby dané osobě viděla do obličeje navíc podkopává většinu jejích nasupených pohledů a spíš je transformuje do roztomilé formy. Možná tak i nedostatek respektu, většinou tedy ze strany mužského pohlaví dopomohl k pořízení blyštivé dýky, která vždy spočívá bezpečně uložena přesně na dosah ruky. Přítomnost zbraně jistě lehce napovídá, že Viv nedisponuje pouze lákavými ženskými křivkami, ale také pevnými svaly, na jejichž růstu nenesou podíl pouze sporty. Řekněme, že nyní blíž prozkoumáme, co nám může nabídnout jeden z dobře nacvičených vzteklých pohledů. V první řadě kolem něj vesele poletují prameny ohnivě zrzavé hřívy, čímž aspoň částečně dokazují příslušnost k rodině, když vzrůst zvolil svou vlastní cestu. Většinou máte vyrovnané šance, jestli zrovna uvidíte vyšperkovaný účes či zrzavou divočinu matně vzpomínající na hřeben. Hm, copak je tohle? Podezřelé shluky světlých teček brázdící obličej a hle, ony jsou i na ramenou! Ano, mluvím o pihách. Pokud zrovna nečíhají skryté pod kosmetickými vylepšováky, propůjčují Viv mladší a snad trošku nevinnější vjem. V tuto chvíli vaši pozornost nejspíš rychle svedou kočičí linky, které společně s dlouhými řasami rámují zvídavý pár očí. Ty samy o sobě žádné zvýrazňující efekty ani nepotřebují, neboť dostaly do vínku barvu bouřkových mračen protkaných žilkami noční oblohy. Lišácké jiskřičky, které v nich obvykle spatříte problikávat tím pádem mohou převzít roli miniaturních blesků. Stejným šibalským dojmem působí i plné rty, pokud je tedy majitelka zrovna roztáhne do úsměvu. Jinak mají svou vlastní tajnou zbraň, jak zazářit - různé odstíny tmavě červených rtěnek. Když znovu zmiňuji kosmetické vymoženosti, někoho možná napadne, že si Viv potřebuje kompenzovat nedostatečnou krásu či zakrýt nedokonalosti. V tom bych ale odpověď určitě nehledala. Jelikož skrývá srdce umělce, make-up představuje jen další výtvarnickou potřebu v jejím arsenálu, se kterou se může dosytosti vyblbnout. Červená rtěnka používaná pro naprosto běžné nošení určitě napovídá, jaké šílené výtvory jen čekají na své předvedení. Jelikož jsem výše letmo zmínila nějaké ty rozvášněné pohledy, proč rovnou nezačít z téhle strany. Aspoň budeme mít hezky jasno v tom, jakou preventivní trpělivost si radši připravit. Od samého počátku Viv bývala celkem bouřlivější povahy, což pouze utužilo rozmazlování ze strany rodičů. Přestože ráda vyhledává zábavu a vzrušení, nemluvím o žádné hyperaktivitě či problému ji chvíli udržet nečinně sedět. Spíš o jakémsi ohnivém temperamentu, který se dere na povrch jednak ostrým jazýčkem princezny, ale také šibalskými jiskřičkami blikajícími v šedých očích. Ona neposedná světýlka v kombinaci se stejně lišáckým úsměvem navíc prozrazují, že pod titulem princezny toho moc vychovaného a vznešeného nenajdete. Přes všechnu snahu nakonec tohle kvítko okusilo pár kousků zakázaného ovoce, až nenávratně vykvetlo v mnohem divočejší nádheru, než by chtěli. Abych ale nezabíhala úplně jiným směrem, vrátíme se ke slovíčku bouřlivější, neboť vyvolat takovou malou bouři není příliš těžký úkol. Většinou stačí bez dovolení ohmatávat nebo jinak prohrabávat její věci a nějakým způsobem ignorovat, co si princezna zrovna usmyslela, případně se jí pokoušet danou věc vymluvit či jinak její zrzavou hlavinku ovlivňovat. Jestli něco umí stejně dobře jako kreslení, určitě to bude souviset s tvrdohlavostí a pekelným vztekáním. Samozřejmě dostanete neviditelný vroubek, díky čemuž nejspíš budete čelit návalu mrzutosti, kterou celkem těžko obrátíte zpátky v onen šibalský úsměv. Hlavně bych jí nezkoušela dávat žádné omluvy ve formě dárku, pokud zrovna nepůjde o pěknou dýku. Dárky totiž Viv dostávala celý život a jaksi si těch věcí přestala pořádně vážit. V jejím srdci rozhodně nedostanou vyšší příčku než výkresy, kytara a zbraně. Když už jsem v takové míře nakousla zápornější vlastnosti, rovnou zmíním i to, že většinu hlubších emocí mívá tendence dusit pod pokličkou. Kromě hněvu, samozřejmě. Důvodem jednak bude vysoké postavení, kde za slzy a předhazování svých problémů velkou pochvalu nedostane, ale také problémy uvnitř rodinného kruhu, se kterými čas od času musela válčit a své pocity nechtěla dávat najevo před sourozenci. Když už bylo opravdu nejhůř, nikdy nebylo nic jednoduššího než vzít do ruky tužku či štětec a všechno pustit ven tímto způsobem. Takže, nyní zase pár vlastností z druhé strany mince. Již jsem naťukla, že Viv odjakživa bývala dobře vidět, ale také slyšet. Zejména pokud šlo o různé akce, kde se uměla dosytosti vyřádit. Jakmile objevila svou lásku k umění, všichni nejspíš tiše děkovali všem svatým, že od princezny budou mít aspoň chvíli pokoj. Viv opravdu klidně několik hodin stráví usazená nad skicákem, případně plátnem a s trpělivostí, která může někoho u takového člověka překvapit, ztvárňuje výplody bujné fantazie. Pouze výjimečně využívá nějaké reálné předlohy, takže jestli vám někdy udělá portrét, vsadila bych jej do zlatého rámu a hrdě vystavila. Pokud zadaný úkol splňuje jisté míry zábavnosti, vloží do něj stejnou pečlivost a preciznost jako by se zrovna věnovala jednomu ze svých koníčků. Problém ale nastává, když ji ona práce dvakrát nevoní nebo se nějaký dobrovolník hlásí k pomoci a začne se do toho montovat. Dobrovolníka klasicky seřve a zbytek raději řeší ladným vykličkováním a následným útěkem z dohledu. Tohle zahrnuje i většinu povinností, kterým by se vyhýbat neměla, ale bohužel. Nyní již určitě nikoho nepřekvapí zjištění, že ráda vyhledává společnost. Nemá problém navazovat kontakt s novými osobami, spíš je většinou přitahuje extravagantním výtvorem zdobící její tvář či zrzavou hřívu. Háček spočívá v tom, si s nimi dlouhodobě udržet přátelský vztah. Ladně nadhazované vtipkování a energická povaha není vždy všechno a většinu je po nějaké době zdařile odežene svými vzteklými růžky, které dojem křehkého andílka rychle rozbijí. Jestliže zrovna neskotačí uprostřed slavností či plesů, pravděpodobně zrovna neodolala chuti vyhledat trošku adrenalinu, což často zahrnuje závodní dopravní prostředky nebo obletování městských staveb, aby se mohla podílet na onom vandalství, jak mnoho jedinců její oblíbený styl umění nazývá. Jelikož jako milovaná princeznička dostala vše, na co ukázala prstem, střídala dřív koníčky rychleji než páry bot. Všudypřítomné dětské čmáranice vyvedené pomalu kdekoliv, kam malá Viv s pastelkou dosáhla ale napovídaly, jakým směrem se budou její záliby postupně ubírat. Netrvalo dlouho a její pokoj začal zastávat spíš funkci soukromého ateliéru plného pokreslených papírů, barevných pláten a všemožných výtvarných potřeb. O tom, jakou techniku zrovna používala často napovídají tvrdošíjné skvrny nejrůznějších odstínů pokrývající její dlaně a prsty. Zkušenějšímu oku možná neujde, že nějaké barevné pozůstatky nejsou jenom od obyčejných temper nebo uhlu, ale od spreje. Papír totiž není jediné místo, kde Viv živě ztvárňuje svou bujnou fantazii. Někdy okolo puberty při návštěvě Londýna poprvé objevila street art a co si budeme povídat, naprosto tenhle styl umění miluje. Také již skotské ulice zdobí nejeden z jejích výtvorů, na které je náležitě pyšná. Pár vloh očividně získala i ve směru celkem blízkému výtvarnému umění - hudbě. Pod rukama jí prošlo mnoho nástrojů, z nichž některé ovládá docela obstojně, avšak srdcem nejblíž vždy zůstane kytaře. Kupodivu příliš nezaostává ani svým hlasem. Již několikrát tajně vystupovala po různých klubech, kde za malý příplatek dostala pár pěveckých čísel nebo si prozpěvováním jen zpestřuje chvilky strávené nad skicákem. U křehkého stvoření, které si klidně hodiny hraje s barvičkami někoho možná překvapí přítomnost úzké dýky pečlivě schované pod oblečením. K patnáctým narozeninám si Viv vydupala lekce sebeobrany jakožto další nápad, jak si zpestřit denní režim. Všechny pochopitelně překvapilo, když uplynulo pár měsíců a lekce nevyletěly oknem. Naopak v boji Viv nalezla zalíbení a brzy vlastnila onu dýku, se kterou trénovala ještě s větším zápalem. Nějakou dobu zkoušela přijít na chuť i střelným zbraním, ovšem marně. Nože ji svým vlastním smrtícím jazykem okouzlily víc. Pokud jde o další záliby, většinou bývají nějak spolčeny s adrenalinem, což zahrnuje zejména jakékoliv závodní dopravní prostředky a surfování.

Minulosť:

Jelikož nosím imaginární placku s nápisem princezna, pravděpodobně nikoho nepřekvapím, když řeknu, že od plenek je mým domovem palác. Najdete jej ve Skotsku, pokud někdy hodláte přelstít stráže a zaskočit na šálek kávy. Aby tahle informace měla ještě dramatičtější nádech, připadla mi čest otestovat trpělivost chův i rodičů svým dětským pláčem jako první. Chápete správně, jsem nejstarší ze všech pěti dětí skotské královské rodinky. Můj titul princezny tedy nějakou dobu zahrnoval ještě hvězdný přídavek "korunní". Než jsem ovšem stihla vytáhnout palec z pusy a plně pochopit, že se povinnosti vládkyně země netýkají jen čajových dýchánků, svět přivítal mého prvního sourozence - Mikaela. Naštěstí, neboť koruna tím pádem připadla jemu a myslím, že kámen ze srdce nespadl jenom mně. Určitě není nutné dlouze hovořit o průběhu mého dětství. Pravděpodobně je každému jasné, že hned od první chvíle mě rodiče naprosto zbožňovali. Podle toho také mnoho let vypadala moje výchova. Nenapadá mě nic, co bych si zjevem nevinného andílka, který perfektně ovládal smutný výraz, nevyprosila. Drahé hračky, hudební nástroje, malířské potřeby, tolik sladkostí, že jsem je ani nemohla sníst. Vlastně hlavně díky tomu jsem objevila většinu věcí, ke kterým mám dodnes srdcem blízko a světě div se, snad i talent. Společnost mi v paláci vždy zajišťovala celkem početná smečka sourozenců. Titul perfektní starší sestry bych asi neobhájila, neboť proti mně stojí čtyři svědectví o tom, jaké jsem byla protivné kvítko. Zpočátku mi totiž vůbec nevonělo několik nevyhnutelných skutečností. Jednak jsem kvůli nim přicházela o značnou část výsluní a musela jim půjčovat svoje hračky, pokud se teda vůbec zeptali. Nedej bože, když mi prohrabávali mé zlaté grály - výkresy a výtvarné potřeby. Pokud se někomu něco stalo, překvapivě odpovědnost padla na mou hlavu, když mi rodiče často nejmladší svěřovali pod dohled. Pěkná otrava. A byla tu ještě jedna věc přiživující onu závist. Jednou za čas přišlo období, kdy se matčin postoj znenadání obrátil vzhůru nohama a jakoby všechna láska znenadání pohasla. Jednoduše stačila pouhá připomínka mé existence k tomu, aby soptila vzteky a raději mě klidně celé dny ignorovala. Nikdy jsem nepostřehla, že by se stejně chovala k ostatním, přinejmenším to moc dobře skrývali, stejně jako já před nimi. Proč taková nepochopitelná náladovost? Nevím, mám pocit, že mi tu otázku upřímně nezodpoví ani na smrtelné posteli. Každopádně, dětská léta plná růžových šatiček pomalu míjela, až mi v té zrzavé hlavince snad přistála špetka rozumu a začala jsem sourozence vnímat víc jako rodinu než odporné vetřelce. Myslím, že všechna pochroumaná vlákna se spravit nestihla, ale přeci jen k nim mám mnohem blíž než před lety. Zanedlouho nastalo období, kdy jsem začala využívat veškeré trhlinky v pozornosti a doslova utíkala z paláce pokaždé, sotva nějaká šance stihla vystrčit růžky. Poflakování ulicemi otevřelo dveře mnoha zábavným aktivitám, které by mi v paláci ani ve snu neprošly a holt se mi zalíbily mnohem víc než vysedávání nad učebnicí s oblakem dalších povinností, které v hrozivém oblaku vířily všude kolem. Má snaha přesvědčit sourozence, že nejsem až taková závistivá mrcha, na kterou občas vypadám tím pádem dlouho nevydržela. Ne, že bych si s tím dělala velké vrásky. Což už bohužel neplatilo o rodičích, které občas musely pronásledovat noční můry o tom, co z toho roztomilého andílka proboha vyrostlo a kdy mu konečně nějaký chrabrý princ přistřihne křidýlka snubním prstenem. Nejspíš proto projevovali takovou radost, když k nám zavítala ta horká novinka ohlašující konání Selekce. Kupodivu jsem pro jednou neodporovala, vlastně se mi vyhlídka navštívit novou zemi a sledovat celé divadýlko z první řady líbila. Naneštěstí mě ale pár dní před odjezdem napadlo zpestřit si sobotní odpoledne surfováním. Jedna hezká vlnka mě stáhla z prkna a důkladně omlela snad o každou skálu, takže můj zdravotní stav poté skotačení letadlem nedovoloval. Zatímco tedy Matt sbalil kufry, já musela několik neskutečně otravných týdnů proležet v posteli. Určitě nikoho nepřekvapí, že si je teď hodlám s plnou parádou vynahradit. 

Rodina:
Rodiče: Cayden a Erieanna Nasmyth
Sourozenci: Mikael, Dorotea, Mattias, Reinamoon, Riean